 |
 |
 |
 |
| Zkratka KIA připojená ke jménu pilota znamenala smrt v boji. V případě Benigna Štefana to byla smrt v kokpitu stíhačky Britského královského letectva na pobřeží daleké Bretaně. Téměř před sedmdesáti lety, v předvečer nejtragičtějšího konfliktu v dějinách lidstva, nastalo v českém národě nebývalé vzepětí národního cítění. Tehdy odešlo, z Hitlerem okupované vlasti do zahraničí, mnoho mladých mužů, odhodlaných se zbraní v ruce vybojovat zpět ztracenou svobodu. Výjimečně silný příběh královéhradecké rodiny Stefanů toto vlastenectví přímo ztělesňuje. Benignus Štefan, jeho bratři, jeho matka, jeho kamarádi – ti všichni naplnili pojem láska k vlasti měrou vrchovatou. Jejich příběhy jsou o umírání a strádání, ale jejich raport nám dává právo být na ně hrdi. A to je pocit, který není ke koupi. Benignus Štefan se narodil a žil v Hradci Králové a ačkoliv jeho život skončil na opačném konci Evropy, přinesl svobodu, nepochybně, i každému z nás. |
| * * * * * * * * * * * |
| Kniha je určena všem zájemcům o historii – jak laikům, tak odborníkům – a vzhledem k místopisnému zasazení děje, zejména pak zájemcům o regionální historii Hradce Králové. |
| „...Němečtí vojáci vyprostili zhroucené Benignovo tělo z kabiny letadla a jejich velitel, dodržující projevy úcty k mrtvému nepříteli, ho nechal zabalit do jeho padáku. Potom jej odnesli po kamenité pláži k Port Lazovskému molu a tam uložili v nízké kamenné kůlně na horním konci mola. O zabitém stíhači se mezi lidmi začalo mluvit jako o neznámém Kanaďanovi. Nad ostrovem Lemenez se již dávno uklidnili rackové vyplašení rachotícími letadly. Jedno z nich zde sice ještě zůstalo, ale leželo nehybně a zcela tiše na okrovém kamení pláže. Nad bilfotským útesem zažloutlým kvetoucím hlodášovým křovím, ve vzduchu prosyceném jeho kokosovou vůní, se objevil srpek čerstvě dorůstajícího měsíce. Nastal večer, pondělí 8. března roku 1943. Vrak Spitfiru začal olizovat velký jarní příliv a v kamenné kůlně vedle Pottierovy kavárny chladlo tělo pilota. Z vesnice přišlo několik žen oplakat mrtvého. Stoupající moře odplavilo i dva svazečky jarních květin položené odpoledne vesničany na křídlo zříceného letounu...“ |
| (úryvek z knihy) |
